Oscary 2019 po letech: kde jsou dnes vítězové a jak jim to sedlo

Kontext udílení cen v únoru 2019

Slavnostní předávání Oscarů, tedy 91. ročník cen Americké akademie filmového umění a věd, se odehrálo v noci z 24. na 25. února 2019 v Dolby Theatre v Hollywoodu. Z dnešního pohledu, tedy z roku 2026, jde už o vzdálenější kapitolu filmové historie, přesto zůstává tento ročník v paměti diváků i kritiků jako jeden z nejzajímavějších a nejdiskutovanějších za poslední dekádu. Důvodem byla především absence moderátora — poprvé od roku 1989 se akademie rozhodla uvést ceremoniál bez hlavního uvádějícího, poté co se z moderování odhlásil komik Kevin Hart kvůli kontroverzi kolem jeho starších výroků na sociálních sítích. Místo toho se organizátoři spolehli na sérii prezentujících hvězd, kteří se na pódiu střídali a uváděli jednotlivé kategorie.

Kontext tohoto ročníku byl poznamenán i dalšími organizačními změnami, které akademie oznámila v předchozích měsících a které vzbudily vlnu kritiky ze strany filmařů i veřejnosti. Šlo zejména o plán předávat některé technické kategorie mimo hlavní vysílání a následně je do přenosu zestřihnout, což mělo zkrátit celkovou stopáž ceremoniálu. Po masivních protestech, do kterých se zapojili i významní režiséři a herci, akademie od tohoto záměru nakonec ustoupila a všechny kategorie byly odvysílány v plném přímém přenosu.

Samotné udílení cen probíhalo v atmosféře velké nejistoty ohledně vítěze v kategorii nejlepší film. Mezi favority se řadily snímky jako Green Book, Bohemian Rhapsody, Roma od Alfonsa Cuaróna či Chudák já (The Favourite) od Yorgose Lanthimose. Nakonec cenu za nejlepší film získal právě Green Book, což bylo pro mnohé překvapením a vyvolalo to i určité polemiky v odborných kruzích ohledně zpracování tématu rasismu ve Spojených státech.

Kategorii nejlepší režie ovládl Alfonso Cuarón za film Roma, který zároveň získal ocenění za nejlepší cizojazyčný film a nejlepší kameru. Herecké ceny si odnesli Rami Malek za roli Freddieho Mercuryho ve snímku Bohemian Rhapsody a Olivia Colman za výkon v Chudák já. Vedlejší role ocenila akademie u Mahershaly Aliho a Regины King.

Z pohledu roku 2026 je tento ročník připomínán také jako jeden z posledních velkých ceremoniálů před tím, než se televizní sledovanost udílení Oscarů začala výrazněji propadat a akademie musela hledat nové formáty, jak ceremoniál divácky oživit. Únor 2019 tak zůstává symbolickým mezníkem, kdy se poprvé naplno projevila potřeba změn ve struktuře i prezentaci celé show.

Nejlepší film Zelená kniha zvítězila

Cena za nejlepší film pro rok 2019 patřila snímku Zelená kniha, což byla v tehdejší době poměrně diskutovaná volba akademiků. Film režiséra Petera Farrellyho, který se do té doby proslavil hlavně komediemi, vyprávěl na motivy skutečné události příběh afroamerického pianisty Dona Shirleyho a jeho italoamerického řidiče a bodyguarda Tonyho Lipa, kteří se v šedesátých letech vydávají na koncertní turné po segregovaném americkém Jihu. Snímek si díky svému lehčímu, přístupnému tónu a silným hereckým výkonům rychle získal oblibu u širokého publika, přestože se od chvíle svého uvedení potýkal i s kritikou ohledně způsobu, jakým zpracovává citlivé téma rasismu.

Zelená kniha tehdy zvítězila v konkurenci silných titulů jako Roma Alfonsa Cuaróna, Black Panther, Bohemian Rhapsody, Alenka v Zázemí (ve smyslu Vasska nebylo nominováno, jde o fiktivní název), Favoritka, Zrodila se hvězda a další. Právě duel mezi Zelenou knihou a Romou byl vnímán jako hlavní bitva večera, neboť Cuarónův černobílý autobiografický snímek natočený pro Netflix byl favoritem kritiků a sbíral ocenění na mezinárodních festivalech. Nakonec však hlasování akademiků rozhodlo ve prospěch klasičtěji vyprávěného a emotivnějšího dramatu s prvky road movie.

Vedle hlavní ceny si film odnesl i Oscara za nejlepší scénář, na kterém se podílel také herec Nick Vallelonga, syn skutečného Tonyho Lipa, jehož příběh film zachycuje. Třetí sošku pak získal Mahershala Ali v kategorii nejlepší herec ve vedlejší roli za ztvárnění Dona Shirleyho, čímž si připsal už svůj druhý Oscar v této kategorii po předchozím úspěchu s filmem Moonlight. Viggo Mortensen, který ztvárnil Tonyho Lipa, byl nominován v hlavní herecké kategorii, ale Oscara si tehdy odnesl Rami Malek za roli Freddieho Mercuryho ve filmu Bohemian Rhapsody.

Vítězství Zelené knihy vyvolalo po vyhlášení bouřlivou diskuzi, protože mnozí kritici a filmoví publicisté považovali snímek za příliš zjednodušující a poukazovali na to, že příběh je vyprávěn převážně z pohledu bělošského řidiče, nikoliv černošského hudebníka, jehož skutečný život film zobrazuje. Objevily se také výhrady rodiny Dona Shirleyho, která zpochybňovala některé faktické detaily a interpretace vztahu mezi oběma muži. Navzdory těmto kontroverzím zůstává vítězství Zelené knihy jedním z nejdiskutovanějších momentů v historii udílení Oscarů za poslední dekádu a dodnes se o něm mluví jako o příkladu rozdílu mezi vkusem akademiků a preferencemi filmových kritiků. Tento ročník bývá i s odstupem let, tedy pohledem z roku 2026, připomínán jako symbolický zlom v tom, jak Akademie přistupuje k výběru vítězů a jak silně dokáže veřejná diskuze ovlivnit vnímání jednotlivých snímků i mnoho let po jejich premiéře.

Alfonso Cuarón a film Roma

Sedmadevadesátý ročník udílení Oscarů, který se konal 24. února 2019, byl nesmazatelně spjat se jménem Alfonso Cuarón a jeho snímkem Roma. Tento mexický režisér, který se proslavil už dříve díky filmům jako Y tu mamá también nebo Gravitace, se s Romou vrátil ke svým kořenům a natočil intimní, autobiograficky laděné dílo zasazené do Mexico City počátku sedmdesátých let. Film byl natočen černobíle a vypráví příběh Cleo, indiánské hospodyně pracující pro středostavovskou rodinu, jejíž osud Cuarón vykreslil s mimořádnou citlivostí a vizuální preciozitou.

Roma vstoupila do historie Oscarů hned z několika důvodů. Byla to první produkce streamovací platformy Netflix, která dosáhla na nominaci v hlavní kategorii Nejlepší film, což vyvolalo bouřlivé debaty o proměně filmového průmyslu a o tom, zda díla určená primárně ke streamování mají mít stejnou váhu jako snímky uváděné tradičně v kinech. Tato diskuse rezonovala napříč celým filmařským světem a mnozí konzervativnější tvůrci, včetně Stevena Spielberga, otevřeně kritizovali fakt, že Netflix obchází klasickou kinodistribuci, a přesto usiluje o nejprestižnější filmová ocenění.

Cuarón sám za Romu získal hned tři Oscary – za nejlepší režii, nejlepší cizojazyčný film a nejlepší kameru, kterou si natočil sám, což bylo považováno za výjimečný počin. Tím se stal prvním člověkem v historii, který obdržel Oscara za kameru u filmu, jenž sám režíroval. Právě jeho dvojí role režiséra a kameramana dodala snímku jedinečnou autentičnost a osobní pohled, díky němuž diváci i akademici oceňovali propracovanost každého záběru, dlouhé jízdy kamerou a pečlivě komponované mizanscény připomínající spíše výtvarné dílo než klasický hraný film.

Roma byla nominována celkem v deseti kategoriích, včetně Nejlepšího filmu, což byl historický moment pro cizojazyčný snímek. Ačkoliv nakonec neuspěla v hlavní kategorii, kde zvítězil film Zelená kniha, samotný fakt nominace a následné tři vítězné sošky potvrdily, že akademie začíná vnímat globální kinematografii a streamovací platformy jako nedílnou součást soudobého filmového umění. Hlavní představitelka Yalitza Aparicio, do té doby herecky neznámá, se rovněž dostala do podvědomí světové veřejnosti díky nominaci na Oscara za nejlepší ženský herecký výkon v hlavní roli.

Význam Cuarónova úspěchu přesahoval hranice jednoho ročníku udílení cen. Otevřel cestu dalším mezinárodním a streamovaným produkcím k vážnějšímu uznání ze strany americké filmové akademie a nastartoval trend, který dodnes ovlivňuje způsob, jakým vznikají a jsou distribuovány prestižní filmové projekty. I s odstupem let, v roce 2026, je Roma citována jako přelomový bod, kdy se hranice mezi klasickým kinem a streamovacím obsahem začaly viditelně stírat, a Alfonso Cuarón zůstává symbolem tohoto historického posunu.

Oscary jsou jako zrcadlo doby – v roce 2019 nám ukázaly, že filmové umění dokáže spojit velkolepost s intimním lidským příběhem, a ti, kdo byli tehdy nominováni, se navždy zapsali do historie kinematografie.

Bohumil Kratochvíl

Rami Malek nejlepší herec za Bohemian Rhapsody

Když v únoru 2019 zazněly na pódiu Dolby Theatre v Los Angeles výsledky hlasování Americké akademie filmového umění a věd, málokoho z filmových fanoušků výsledek v kategorii nejlepší mužský herecký výkon skutečně překvapil. Rami Malek si za roli Freddieho Mercuryho ve snímku Bohemian Rhapsody odnesl zlatou sošku a stal se tak jedním z nejvýraznějších vítězů celého ročníku. Jeho cesta k Oscaru přitom nebyla jen otázkou jednoho večera – před samotným udílením cen posbíral herec i další prestižní ocenění, včetně Zlatého glóbu a ceny Screen Actors Guild, takže jeho triumf na Oscarech byl logickým vyvrcholením sezóny, v níž dominoval prakticky každé anketě a žebříčku odborníků i diváků.

Malek se role legendárního zpěváka kapely Queen zhostil s pozoruhodnou fyzickou i emocionální intenzitou. Museli se naučit nejen charakteristická gesta a pohyby, kterými byl Mercury na pódiu proslulý, ale také jeho způsob mluvy, mimiku a celkový výraz, jenž diváky přenášel zpět do sedmdesátých a osmdesátých let, kdy Queen dobývali svět. Přestože se film Bohemian Rhapsody setkal u kritiků s poměrně smíšenými reakcemi, pokud šlo o scenáristické zpracování a historickou přesnost, hereckému výkonu hlavního představitele se dostalo téměř jednotné chvály. Právě tento rozpor mezi hodnocením filmu jako celku a mimořádně kladným přijetím Malekova herectví patřil k nejdiskutovanějším tématům celé oscarové sezóny.

Cena pro nejlepšího herce byla o to významnější, že se odehrávala v konkurenci silných jmen, mezi něž patřili mimo jiné Christian Bale za roli viceprezidenta Dicka Cheneyho ve filmu Vice, dále Bradley Cooper za Zrodila se hvězda nebo Viggo Mortensen za Zelenou knihu. Přesto právě Malekův výkon rezonoval s hlasujícími členy Akademie nejsilněji, což potvrdilo, že životopisné role hudebních ikon mají u oscarového publika dlouhodobě velkou váhu.

Vzhledem k tomu, že se dnes, v roce 2026, ohlížíme zpět na ročník 2019 jako na historickou událost, je zajímavé sledovat, jak se Malekova kariéra od tohoto okamžiku vyvíjela. Ocenění mu otevřelo dveře k dalším významným projektům, včetně hlavní záporácké role v bondovce Není čas zemřít, a upevnilo jeho pozici jednoho z nejrespektovanějších hereckých jmen současného Hollywoodu. Zpětně tak lze vítězství Rami Maleka na Oscarech 2019 vnímat nejen jako uznání konkrétního výkonu, ale i jako zlomový bod, který definoval jeho další profesní směřování. V kontextu celého adresářového přehledu nominací a vítězů ročníku 2019 tak Malekův úspěch zůstává jedním z nejpřipomínanějších momentů, o němž se dodnes hovoří jako o symbolu spojení hudební historie s filmovým uměním.

Olivia Colman nejlepší herečka Favoritka

Olivia Colman si triumf v podobě Oscara za nejlepší ženský herecký výkon odnesla na 91. ročníku udílení cen Americké filmové akademie, který se konal v únoru 2019 a který se zpětně stal jedním z referenčních bodů pro celou éru filmové tvorby konce desátých let. Dnes, v roce 2026, se k tomuto ocenění vracíme spíše jako k historickému milníku, protože od té doby uplynulo již sedm let a filmový průmysl prošel řadou proměn, ale sledovanost a vliv tehdejšího vítězství britské herečky zůstávají dodnes předmětem odborných i divácky populárních retrospektiv.

Olivia Colman zvítězila za roli královny Anny ve snímku Favoritka, historickém dramatu režiséra Yorgose Lanthimose, které bylo zasazeno do prostředí anglického královského dvora na počátku osmnáctého století. Její ztvárnění panovnice, jež je zmítána tělesnou nemocí, citovou nestabilitou i mocenskými intrikami dvou žen usilujících o její přízeň, bylo kritiky opakovaně označováno za jeden z nejkomplexnějších hereckých výkonů daného roku. Právě tato role jí vynesla vítězství nad silnou konkurencí, mezi níž byly herečky jako Glenn Close, Lady Gaga, Melissa McCarthy nebo Yalitza Aparicio.

Snímek Favoritka byl obecně jedním z nejúspěšnějších filmů dané sezóny a v rámci kategorie oscary 2019, tedy v adresářovém významu tohoto výrazu chápaném jako ucelený seznam filmů a tvůrců nominovaných na cenu Oscar v daném ročníku, figuroval hned v několika kategoriích. Kromě herečky v hlavní roli byly nominovány i její filmové kolegyně Rachel Weisz a Emma Stone v kategorii vedlejších rolí, což z filmu učinilo jeden z mála titulů, který měl hned tři herecké nominace najednou. Tato skutečnost dodnes bývá zmiňována jako výjimečný úkaz, k němuž dochází jen zřídka.

Vítězství Olivie Colman bylo tehdy vnímáno jako překvapení, protože favoritkou mnoha predikcí byla spíše Glenn Close za roli ve filmu Manželka. Colman ve svém děkovném proslovu působila autenticky a s humorem, což jí vysloužilo sympatie diváků po celém světě a proslov se stal jedním z nejvíce sdílených okamžiků daného předávání.

Z dnešního pohledu roku 2026 je zajímavé sledovat, jak se kariéra Olivie Colman od onoho vítězství dále vyvíjela. Herečka pokračovala v spolupráci na prestižních televizních i filmových projektech a její jméno je dodnes spojováno s vysokou uměleckou kvalitou. Ocenění za roli ve Favoritce zůstává jedním z vrcholů její kariéry a je pravidelně zmiňováno v souvislosti s historií udílení Oscarů jako příklad situace, kdy akademie ocenila herecký výkon, jenž byl současně odvážný, groteskní i hluboce lidský.

Mahershala Ali a Regina King ve vedlejších rolích

Když se řeč stočí na herecké výkony ve vedlejších rolích, které si v roce 2019 odnesly zlaté sošky, je nutné se vrátit v čase a připomenout kontext, v němž tato ocenění vznikala. Ačkoliv dnes, v roce 2026, hodnotíme filmovou historii s odstupem téměř sedmi let, stále platí, že Mahershala Ali a Regina King patřili mezi nejvýraznější jména celého ročníku Oscarů 2019 a jejich vítězství se dodnes připomíná jako ukázka toho, jak silná byla ta sezóna z hlediska hereckého řemesla.

Mahershala Ali si tehdy odnesl svého druhého Oscara za vedlejší roli, tentokrát za ztvárnění klavíristy Dona Shirleyho ve snímku Zelená kniha. Tento film, který získal i cenu za nejlepší film, byl sice provázen řadou kontroverzí ohledně způsobu, jakým zpracovává téma rasismu v Americe šedesátých let, ale Aliho herecký výkon byl napříč kritikou i diváky přijímán téměř jednoznačně pozitivně. Jeho civilní, přesto emocionálně nabitý projev, kterým dokázal vystihnout vnitřní rozpolcenost vzdělaného černošského umělce žijícího v segregovaném Jihu, se stal jedním z nejvíce diskutovaných hereckých počinů celého roku. Připomeňme, že Ali tak navázal na svůj první Oscar, který získal už dříve za film Moonlight, čímž se zařadil mezi herce, kteří dokázali tuto prestižní cenu získat opakovaně v poměrně krátkém čase.

Na straně ženských hereček pak triumfovala Regina King, která si Oscara odnesla za roli Sharon Rivers ve filmu Kdyby ulice Beale uměly mluvit, snímku natočeném podle stejnojmenné předlohy Jamese Baldwina v režii Barryho Jenkinse. King ve filmu ztvárnila matku, jejíž dcera čeká dítě s mužem nespravedlivě obviněným ze zločinu, který nespáchal. Její výkon byl kritiky opakovaně vyzdvihován pro schopnost vyjádřit hlubokou mateřskou lásku i bolest bez zbytečné patetičnosti, a to i v jedné z nejsilnějších scén filmu, kdy její postava cestuje do Portorika, aby se pokusila zvrátit nespravedlivé obvinění.

Oba herecké výkony se staly symbolem ročníku, který byl obecně vnímán jako významný z hlediska zastoupení afroamerických tvůrců a témat spojených s rasovou otázkou ve Spojených státech. I s odstupem let, kdy se filmový průmysl posunul dál a diskuze o reprezentaci na plátně nabraly nové podoby, zůstávají tato dvě vítězství připomínána jako důkaz toho, že vedlejší role dokážou mít stejnou sílu a emocionální dopad jako role hlavní. Mahershala Ali a Regina King se tak i po letech řadí mezi herce, jejichž jména jsou neodmyslitelně spjata s historií udílení Oscarů a s rokem 2019 jako takovým.

Ceremonie bez moderátora poprvé

Slavnostní předávání Oscarů za rok 2018, které se konalo v únoru 2019, se zapsalo do historie jako první ceremoniál za posledních třicet let, jenž proběhl zcela bez moderátora. Akademie filmového umění a věd se k tomuto kroku odhodlala poté, co komik Kevin Hart, původně vybraný k uvedení večera, z funkce odstoupil kvůli kontroverzi kolem svých starších urážlivých tweetů. Namísto hledání náhrady se produkce rozhodla vsadit na koncept, který se v Hollywoodu dlouho považoval za riskantní experiment.

Místo jednoho ústředního moderátora se ceremonie opírala o sérii prezentujících hvězd, které se střídaly na pódiu a uváděly jednotlivé kategorie. Mezi nimi se objevily osobnosti jako Tina Fey, Amy Poehler a Maya Rudolph, jež zahájily večer společným vtipným vstupem, dále pak herci jako Awkwafina, Chadwick Boseman nebo Samuel L. Jackson. Tento formát měl zajistit dynamičtější tempo a zkrátit celkovou stopáž, která v předchozích letech často přesahovala tři a půl hodiny a čelila kritice za zdlouhavost.

Rozhodnutí vynechat moderátora bylo vnímáno jako riskantní krok, protože právě osobnost uvádějícího dlouhodobě formovala tón a atmosféru celého večera. Kritici i diváci se obávali, že bez pevného vodícího prvku bude ceremonie působit chaoticky nebo nesourodě. Nakonec se ale ukázalo, že absence moderátora přinesla svěžejší dynamiku a umožnila věnovat více prostoru samotným oceněním a filmovým klipům, což ocenila část odborné veřejnosti i sledovanost, jež oproti předchozímu ročníku mírně vzrostla.

Tento krok byl v kontextu celkového vývoje ceremonie oscarů 2019 významný i proto, že doprovázel další změny, které Akademie během přípravy večera zvažovala, včetně diskutovaného (a nakonec staženého) plánu udělovat některé technické kategorie mimo hlavní vysílání. Absence moderátora tak byla součástí širšího přehodnocování formátu, jehož cílem bylo přizpůsobit ceremonii měnícím se divákům a mediálnímu prostředí.

Zpětně se tento experiment stal referenčním bodem pro pozdější ročníky, na které se novináři i produkce oscarů čas od času odvolávají při úvahách o budoucí podobě předávání cen. V kontextu hesla „oscary 2019“, které v mnoha přehledech a adresářích slouží především jako souhrnný seznam nominovaných filmů, tvůrců a herců, představuje právě tato bezmoderátorská ceremonie jeden z nejvýraznějších organizačních momentů celého ročníku. Dokládá, že i změny mimo samotné umělecké kategorie mohou zásadně ovlivnit vnímání a odkaz konkrétního ročníku udílení Oscarů, a to i s odstupem několika let, jak ukazuje pohled z roku 2026.

Nejlepší animovaný film Spider-Man do pavoučího vesmíru

Když Akademie filmového umění a věd v roce 2019 vyhlásila vítěze kategorie nejlepší animovaný film, cena putovala k snímku Spider-Man: Paralelní světy, který ve své době představoval naprosto zásadní zlom v tom, jak lze animovaný film pojmout jak výtvarně, tak vypravěčsky. Dnes, s odstupem několika let a pohledem z roku 2026, je zřejmé, že toto ocenění nebylo jen momentální kuriozitou, ale předznamenalo směr, kterým se velká část animované tvorby následně vydala. Film vznikl ve studiu Sony Pictures Animation a jeho režie se ujali Bob Persichetti, Peter Ramsey a Rodney Rothman, přičemž scénář napsali Rothman společně s Philem Lordem, jehož rukopis je v celém díle silně cítit.

Snímek diváky i porotu Akademie oslovil především tím, jak zásadně přehodnotil vizuální jazyk animace. Kombinace klasické ruční animace s počítačovými technikami, comicsovou estetikou, barevnými posuny a experimentálním použitím rastru a tiskových efektů vytvořila styl, který v době svého uvedení působil jako naprostá revoluce. Právě tato odvaha jít proti zaběhnutým standardům velkých animovaných studií byla klíčovým důvodem, proč porota právě tento film vyzdvihla nad ostatní nominované tituly. V konkurenci se tehdy objevily i silné snímky jako Uzly a přátelé, Ledové království II nebo Mirai z budoucnosti, přesto Spider-Man: Paralelní světy vyhrál přesvědčivě.

Příběh se soustředil na Milese Moralese, mladého hrdinu, který se po nehodě zapříčiněné pavoučím uštknutím a následné tragédii ocitá v roli nového Spider-Mana. Prostřednictvím multivesmírné brány se dostává do kontaktu s dalšími verzemi Spider-Mana z paralelních dimenzí, včetně staršího a vyhořelého Petera Parkera, Spider-Gwen, noirové verze hrdiny, anime postavy Peni Parker a komiksově laděného prasátka Spider-Hama. Tato kombinace osobností umožnila scénáristům pracovat s tématem identity, odpovědnosti a dospívání zcela novým způsobem, aniž by upadli do klišé typického superhrdinského žánru.

Ocenění na Oscarech 2019 potvrdilo, že animovaný film může být stejně komplexní, emocionálně hluboký a technicky inovativní jako hraná tvorba. Tento úspěch měl dlouhodobý dopad na celé odvětví, protože inspiroval další studia k experimentování s vizuálním stylem a k odklonu od uniformního fotorealistického přístupu, který dříve dominoval velké části mainstreamové animace. I s odstupem let zůstává tento snímek často zmiňovaným příkladem toho, jak dokáže jedno vítězství v prestižní kategorii ovlivnit směřování celého uměleckého média, a jeho odkaz je patrný i v novějších projektech, které stavějí na podobné estetické odvaze a ochotě riskovat.

Kontroverze kolem nominací a hlasování

I když jubilejní 91. ročník udílení Oscarů proběhl v únoru 2019 – tedy zpětně vzato už notně dávnou historii filmového průmyslu – jeho stín se táhne mediálním prostorem dodnes, protože právě tento ročník patřil k nejrozporuplnějším v moderní historii Akademie filmového umění a věd. Když se dnes, v roce 2026, ohlédneme zpět, je zřejmé, že spory kolem nominací a hlasování v roce 2019 měly dalekosáhlejší dopad, než se tehdy zdálo, a částečně formovaly i to, jakým způsobem Akademie přistupuje k moderování celé show a k výběru nominovaných snímků dodnes.

Největší pozornost tehdy přitáhlo rozhodnutí zrušit původně plánovaného moderátora večera poté, co se na veřejnost dostaly jeho staré, kontroverzní tweety. Akademie se nakonec rozhodla uvést ceremoniál bez jediného moderátora, což byla situace, která se naposledy odehrála v osmdesátých letech. Tento krok byl mnohými vnímán jako vynucené řešení krize a vyvolal debatu o tom, nakolik je Akademie schopna reagovat na tlak sociálních sítí a veřejného mínění.

Druhým velkým tématem byla samotná dramaturgie udílení cen. Organizátoři totiž oznámili plán vysílat některé kategorie mimo hlavní přímý přenos, konkrétně kategorie jako střih, make-up nebo krátkometrážní film, a jejich předání zkráceně zařadit do vysílání až dodatečně. Tento návrh vyvolal vlnu odporu především mezi filmovými tvůrci a techniky, kteří v tom viděli degradaci řemeslných kategorií na úkor divácké sledovanosti. Pod tlakem veřejnosti a otevřených dopisů významných režisérů a herců Akademie nakonec od tohoto záměru ustoupila a všechny kategorie byly nakonec odvysílány v plném rozsahu.

Kontroverze se ale netýkaly jen organizace večera, nýbrž i samotného výběru nominovaných filmů. Snímek Green Book, který nakonec získal Oscara za nejlepší film, byl terčem ostré kritiky za to, jak zjednodušeně a z pohledu bělošské perspektivy zobrazuje téma rasismu v Americe šedesátých let. Kritici poukazovali na to, že rodina skutečné historické postavy, pianisty Dona Shirleyho, nebyla do tvorby scénáře nijak zapojena, což vyvolalo otázky o autenticitě a etice zpracování reálného příběhu.

Diskutovala se také přítomnost tvůrců s kontroverzní minulostí mezi nominovanými, stejně jako celkové složení hlasujících členů Akademie, jehož nedostatečná diverzita byla už léta terčem kritiky. Právě rok 2019 se tak stal jakýmsi symbolickým bodem zlomu, po kterém Akademie začala intenzivněji pracovat na rozšíření a zdiverzifikování svého členstva i na transparentnějších pravidlech pro nominace, což ovlivňuje fungování Oscarů dodnes.

Odstup sedmi let z pohledu 2026

Sedm let je v kontextu filmového průmyslu dostatečně dlouhá doba na to, aby se ukázalo, co z tehdejšího ročníku Oscarů skutečně obstálo a co naopak upadlo v zapomnění. Když se dnes, v roce 2026, ohlédneme za oscary 2019, tedy za slavnostním předáváním, které se konalo v únoru téhož roku a hodnotilo filmovou produkci roku 2018, vidíme především to, jak rozdílně se s odstupem času vnímají jednotlivé nominace a vítězové. Green Book, který tehdy získal cenu za nejlepší film, se stal jedním z nejdiskutovanějších vítězů poslední dekády – kritici i diváci se dodnes přou o tom, zda si ocenění zasloužil, a řada filmových historiků jej dnes řadí spíše mezi kontroverzní volby akademie než mezi nesporné klasiky.

Naproti tomu Bohemian Rhapsody, který si tehdy odnesl hned čtyři sošky včetně ceny pro Rami Malka za hlavní mužskou roli, si svou pozici v povědomí veřejnosti udržel mnohem lépe. Sedm let po premiéře je stále vyhledávaným titulem na streamovacích platformách a jeho hudební stránka, tedy především ikonické momenty z Queen, zůstává živá i pro generaci, která v roce 2019 ještě nechodila do kina. To ukazuje, že úspěch u Oscarů a dlouhodobá kulturní relevance nejsou vždy totéž.

Zajímavé je také podívat se na to, jak dopadly kariéry tehdejších nominovaných tvůrců. Alfonso Cuarón, jehož snímek Roma byl tehdy velkým favoritem a získal cenu za režii i za neanglicky mluvený film, od té doby natočil jen minimum projektů, což jen potvrzuje jeho pověst tvůrce, který si vybírá témata pečlivě a nepodléhá tlaku na masovou produkci. Naopak některé herecké hvězdy, které tehdy byly nominovány poprvé, se v následujících letech staly stálicemi awards sezóny a jejich jména se objevují i v diskuzích o nadcházejících ročnících v roce 2026.

Z pohledu dnešního diváka je patrné, že oscary 2019 byly svým způsobem přelomové i v otázce diverzity a zastoupení menšin v nominacích, což byl trend, který se v následujících letech ještě prohloubil a stal se standardní součástí debat kolem filmové akademie. Sedmiletý odstup také ukazuje, že některé filmy, které tehdy zapadly v konkurenci větších titulů, si postupně našly své publikum díky streamovacím službám a dnes jsou hodnoceny mnohem příznivěji než při svém uvedení. Celkově lze říct, že rok 2019 zůstává v paměti filmových fanoušků jako jeden z těch ročníků, kde se rozhodnutí akademie s odstupem času ukázala jako překvapivě rozporuplná, a právě to z něj dělá stále zajímavý předmět diskuzí i v roce 2026.

Vliv vítězů na další kariéry tvůrců

Ceny udílené na jaře 2019 dnes, s odstupem sedmi let, můžeme hodnotit jako skutečný předěl v kariérách mnoha oscarových vítězů i nominovaných tvůrců. Když se podíváme na to, kam se posunuli lidé stojící za snímky jako Zelená kniha, Bohemian Rhapsody, Roma nebo Černý panter, je zřejmé, že samotná soška v mnoha případech znamenala otevření dveří, které by jinak zůstaly zavřené.

Nejvýraznější proměnou prošla kariéra Rami Maleka, který si za roli Freddieho Mercuryho odnesl Oscara pro nejlepšího herce. Toto ocenění mu zajistilo nejen výraznější mediální pozornost, ale i přístup k rolím, které by mu dříve nebyly nabídnuty – včetně hlavního antagonisty ve velké bondovské produkci. Malek se tak z herce, kterého širší veřejnost znala především ze seriálové tvorby, proměnil ve skutečnou hollywoodskou hvězdu s možností vybírat si projekty.

Podobně zásadní vliv mělo vítězství na kariéru mexického režiséra Alfonse Cuaróna, jehož snímek Roma získal Oscara za nejlepší režii, nejlepší cizojazyčný film a nejlepší kameru. Cuarónovi tento úspěch potvrdil pozici jednoho z nejrespektovanějších tvůrců současnosti a otevřel mu dveře k projektům, kde má téměř neomezenou tvůrčí svobodu, včetně spolupráce se streamovacími platformami, které jsou dnes v roce 2026 už běžnou součástí filmového průmyslu.

Zajímavý je také případ tvůrců snímku Černý panter, který jako první superhrdinský film v historii získal nominaci na nejlepší film. Ačkoliv hlavní cenu nezískal, jeho vliv na další směřování žánrových filmů byl obrovský – otevřel cestu k tomu, aby komiksové adaptace byly brány vážněji i z hlediska prestižních ocenění. Tvůrčí tým kolem tehdy zesnulého režiséra Ryana Cooglera pokračoval v rozvíjení franšízy i po jeho odchodu, a i díky oscarovému úspěchu z roku 2019 zůstal Černý panter jedním z nejvlivnějších titulů dekády.

Nelze opomenout ani scenáristy a herce filmu Zelená kniha, který navzdory kontroverzím kolem svého vítězství v kategorii nejlepší film výrazně posílil pozici Vigga Mortensena i dalších členů štábu na mezinárodní scéně. Ocenění pro scénář rovněž otevřelo prostor pro další projekty zabývající se citlivými společenskými tématy.

Z dnešního pohledu je patrné, že oscarová sezóna 2019 nastartovala trendy, které formují filmový průmysl dodnes – důraz na různorodost vyprávění, propojení žánrového filmu s prestižními oceněními a rostoucí vliv streamovacích služeb na osudy jednotlivých tvůrců. Mnozí z tehdejších vítězů si díky získanému ocenění vybudovali dlouhodobě stabilní a respektovanou pozici, která přetrvává i v současné filmové krajině roku 2026.

Srovnání s aktuálním ročníkem Oscarů 2026

Když se dnes, v roce 2026, ohlédneme za ročníkem Oscarů 2019, tedy za slavnostním předáváním, které se konalo v únoru 2019 a týkalo se filmů z produkčního roku 2018, je zajímavé sledovat, jak se akademie a celý ceremoniál od té doby proměnily. Tehdejší ročník byl mimo jiné výjimečný tím, že se poprvé po dlouhé době obešel bez moderátora – akademie tehdy řešila kontroverzi kolem plánovaného hostitele Kevina Harta a nakonec se rozhodla show odmoderovat vůbec. Vítězem v kategorii nejlepší film se stal snímek Green Book, což vyvolalo řadu diskuzí, protože konkurovaly mu tituly jako Roma Alfonsa Cuaróna nebo Black Panther, který se stal prvním superhrdinským filmem nominovaným v hlavní kategorii. Cenu za nejlepší režii tehdy získal právě Cuarón, zatímco herecké kategorie ovládli mimo jiné Rami Malek za roli Freddieho Mercuryho v Bohemian Rhapsody a Olivia Colman za The Favourite.

Srovnáme-li tento ročník s aktuálním předáváním Oscarů v roce 2026, je patrné, že akademie prošla od té doby výraznou proměnou co do struktury nominací i celkového vyznění show. Zatímco v roce 2019 byla velkým tématem absence moderátora a nejistota, jak bude ceremoniál vůbec vypadat, dnešní ročníky mají už zavedený formát, který kombinuje tradiční prvky s modernějším přístupem k prezentaci filmů, včetně většího důrazu na streamovací platformy, jejichž vliv byl v roce 2019 teprve v počátcích. Zatímco tehdy byla nominace Romy, produkované Netflixem, vnímána jako revoluční krok, dnes už je běžné, že snímky ze streamovacích služeb tvoří významnou část nominací i vítězů v hlavních kategoriích.

Dalším rozdílem je proměna diváckého zájmu a mediálního pokrytí. Ročník 2019 přilákal k obrazovkám historicky nejnižší sledovanost do té doby, což vedlo akademii k řadě experimentů v následujících letech, ať už šlo o zkracování délky přenosu, úpravy kategorií nebo snahu zapojit více populárních filmů do hlavní nominace. V roce 2026 je already patrné, že tyto snahy o modernizaci pokračují, a organizátoři se snaží najít rovnováhu mezi uměleckým významem oceňovaných snímků a komerční přitažlivostí pro širokou veřejnost.

Z pohledu vítězných filmů je také zajímavé srovnat tematické zaměření. Zatímco Green Book byl v roce 2019 kritizován za zjednodušené zpracování rasové tematiky, současné ročníky Oscarů často reflektují mnohem komplexnější společenská témata, což ukazuje na posun v tom, jaké typy příběhů akademie preferuje a oceňuje. Tento vývoj naznačuje, že ročník 2019 byl svým způsobem přelomovým bodem, po němž následovala postupná, ale citelná transformace celé ceremonie i výběru oceňovaných děl.