České filmy 70. a 80. let: Zlatá éra, nebo normalizační šeď?

Zlatá éra českého filmu?

Sedmdesátá a osmdesátá léta 20. století jsou často označována za zlatou éru českého filmu. Vznikaly tehdy snímky, které se nesmazatelně zapsaly do srdcí diváků a staly se kultovními záležitostmi. Stačí zmínit tituly jako Marečku, podejte mi pero!, Vesničko má středisková, Tři oříšky pro Popelku nebo Ať žijí duchové!. Tyto filmy se vyznačovaly silnými příběhy, skvělými hereckými výkony a často i jemnou satirou, která dokázala reflektovat tehdejší společenskou situaci.

Od Nové vlny k normalizaci

Po euforii a nadějích šedesátých let, symbolizovaných Československou novou vlnou, přišla studená sprcha normalizace. Invaze vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 znamenala konec reformního hnutí Pražského jara a nástup tuhé normalizace. Pro českou kinematografii to znamenalo dramatický obrat. Mnoho talentovaných tvůrců bylo umlčeno, zakázáno nebo donuceno k emigraci. Filmy s kritickým potenciálem se ocitly v trezorech a na plátna kin se drala budovatelská propaganda a nenáročná zábava.

Přesto i v tomto tíživém období vznikala pozoruhodná díla. Tvůrci se museli potýkat s cenzurou a omezováním svobody projevu, ale i tak dokázali do svých filmů propašovat kritiku režimu, ať už skrytě nebo mezi řádky. Vznikala specifická poetika normalizační kinematografie, která se vyznačovala hořkým humorem, skepsí a deziluzí. Diváci se s těmito filmy ztotožňovali a nacházeli v nich odraz vlastní situace. Mezi nejvýraznější tvůrce tohoto období patřili například Jiří Menzel, Věra Chytilová, Jan Švankmajer, Karel Kachyňa nebo Dušan Klein.

Komedie, které rozesmávaly

Sedmdesátá a osmdesátá léta 20. století byla zlatou érou československé filmové komedie. Diváci se chodili do kin smát od začátku do konce a filmy se staly kultovními záležitostmi, které baví dodnes.

Srovnání českých filmů 70. a 80. let

Vlastnost	70. léta	80. léta
Dominantní žánr	Komedie, drama	Komedie, pohádky
Významní režiséři	Miloš Forman, Věra Chytilová	Jiří Menzel, Zdeněk Svěrák

Mezi nejvýraznější tvůrce patřil bezpochyby režisér Zdeněk Troška. Jeho trilogie Slunce, seno, jahody, Slunce, seno a pár facek a Slunce, seno, erotika si získala srdce diváků napříč generacemi. Nepřehlédnutelné byly i komedie Marie Poledňákové, například Jak vytrhnout velrybě stoličku a Jak dostat tatínka do polepšovny. Tyto filmy s humorem a nadhledem zobrazovaly běžný život v socialistickém Československu a staly se tak věrným obrazem své doby.

Nesmíme zapomenout ani na legendární dvojici Jiřího Menzela a Zdeňka Svěráka. Jejich filmy, jako například Vesničko má středisková, Na samotě u lesa nebo Postřižiny, se vyznačují inteligentním humorem, skvělými hereckými výkony a nezapomenutelnými hláškami, které zlidověly. Komedie 70. a 80. let baví diváky dodnes a patří k tomu nejlepšímu, co česká kinematografie nabídla.

Trpká pachuť satiry

České filmy 70. a 80. let se často vyznačovaly specifickým druhem humoru – satirou. Nebyla to však satira prvoplánová ani agresivní. Naopak, skrývala se pod rouškou zdánlivě obyčejných příběhů a všedních starostí postav. Režiséři jako Jiří Menzel, Oldřich Lipský, nebo Věra Chytilová mistrně využívali humoru k nenápadné, ale o to trefnější kritice tehdejší společnosti.

Ať už šlo o absurditu byrokracie v Ostře sledovaných vlacích, maloměšťáctví v Vesničko má, středisková, nebo konzumní způsob života v Panelstory, satira v těchto filmech zanechávala v divákovi trpkou pachuť. Smích se mísil s hořkostí a uvědoměním, že i přes humorné vyznění se filmy dotýkají závažných témat. Tato trpká pachuť satiry dodávala českým filmům 70. a 80. let na hloubce a nadčasovosti. Divák se musel zamyslet nad tím, co se mu tvůrci snaží sdělit a zda se ho daná problematika náhodou také netýká.

České filmy 70. a 80. let, to je hořkosladká nostalgie, specifický humor schovaný za zdánlivou obyčejností a nadčasová reflexe lidských osudů v nelehké době.

Jindřich Král

Pohádky pro malé i velké

České filmy 70. a 80. let se pyšní nejedním skvostem, a to i v žánru pohádky. Tyto filmy, často s hlubším poselstvím a s nezapomenutelnou hudbou, oslovují malé i velké diváky napříč generacemi. Kdo by neznal klasiky jako Tři oříšky pro Popelku, S čerty nejsou žerty nebo Princ a Večernice? Tyto filmy se staly nedílnou součástí české kultury a dodnes je s láskou sledujeme o Vánocích nebo jiných svátcích. České pohádky z 70. a 80. let jsou zkrátka sázkou na jistotu, pokud toužíte po kvalitní zábavě pro celou rodinu.

Hvězdy stříbrného plátna

České filmy 70. a 80. let by se neobešly bez plejády talentovaných herců a hereček, kteří se nesmazatelně zapsali do srdcí diváků. Mezi největší hvězdy stříbrného plátna té doby patřili bezpochyby Vlastimil Brodský, jehož charismatické role s komediálním nadhledem baví dodnes. Jeho filmografie čítá desítky snímků, mezi nimiž nechybí nestárnoucí klasiky jako "Marečku, podejte mi pero!" nebo "Jak utopit doktora Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách". Vedle Brodského zářila i řada talentovaných hereček, například Iva Janžurová, jejíž komediální talent a schopnost zahrát dramatické postavy z ní učinily jednu z nejobsazovanějších hereček své doby. Vzpomeňme na její nezapomenutelné role ve filmech "Světáci", "Pane, vy jste vdova!" nebo "Což takhle dát si špenát". České filmy 70. a 80. let by nebyly tím, čím jsou, bez těchto a mnoha dalších talentovaných umělců, kteří jim vdechli život a učinili je nezapomenutelnými.

Filmy s přesahem do dneška

České filmy 70. a 80. let nebyly jen odrazem tehdejší doby, ale mnohé z nich v sobě nesly i nadčasová témata, která rezonují s diváky dodnes. Snímky jako "Vesničko má středisková" nebo "Pelíšky" s humorem a nadhledem ukazují typické charaktery a situace, které se s postupem času téměř nezměnily. Ať už jde o vztahy na malém městě, generační konflikty nebo touhu po lepším životě, tyto filmy nám připomínají, že některé věci jsou zkrátka univerzální. Vedle komedií se však dotýkaly i závažnějších témat. Filmy jako "Ostře sledované vlaky" nebo "Hoří, má panenko" reflektovaly složitou politickou situaci a touhu po svobodě, která byla v té době pro mnohé nedosažitelná. Tyto snímky nám připomínají důležitost kritického myšlení a boje za to, čemu věříme, a to i v dnešní době. České filmy 70. a 80. let tak i po letech dokáží oslovit a inspirovat diváky napříč generacemi.

Kulturní fenomén a jeho odkaz

České filmy 70. a 80. let se nesmazatelně zapsaly do kulturního povědomí národa a dodnes rezonují s diváky napříč generacemi. Vznikaly v období normalizace, kdy filmová tvorba čelila cenzuře a ideologickému tlaku. Přesto se filmařům dařilo nacházet inovativní způsoby, jak vyprávět příběhy o obyčejných lidech, jejich radostech i strastech. Filmy jako „Vesničko má středisková“, „Marečku, podejte mi pero!“ nebo „Tři oříšky pro Popelku“ se staly kultovními díly, která si získala srdce diváků svou lidskostí, humorem a nadčasovostí. Tyto snímky dokázaly reflektovat tehdejší realitu s nadsázkou a ironií, a zároveň v sobě nesly hlubší myšlenky o lidské existenci, morálce a mezilidských vztazích. České filmy z 70. a 80. let tak představují nejenom cenný dokument doby, ale také nadčasové umělecké dílo, které oslovuje diváky dodnes. Jejich odkaz spočívá v jejich schopnosti bavit, dojímat a inspirovat, a to i přes omezení, kterým jejich tvůrci čelili.

Jak na filmy nahlížíme dnes?

Na filmy z 70. a 80. let se dnes díváme s notnou dávkou nostalgie, ale i s kritickým odstupem. Na jednu stranu si připomínáme silné herecké výkony, inteligentní humor a specifickou atmosféru, která tyto filmy charakterizovala. Snímky jako Vesničko má středisková, Marečku, podejte mi pero! nebo Tři oříšky pro Popelku se staly nedílnou součástí české kultury a dodnes baví diváky napříč generacemi. Na druhou stranu si uvědomujeme, že některé aspekty těchto filmů, ať už jde o zobrazení žen, politické narážky nebo celkovou estetiku, zestárly hůře. Některé vtipy dnes mohou působit nepatřičně a idealizovaný obraz tehdejší společnosti je v ostrém kontrastu s realitou normalizačního Československa. Přesto filmy z 70. a 80. let zůstávají důležitou součástí české kinematografie a nabízejí fascinující vhled do minulosti. Je na nás, divácích, abychom k nim přistupovali s vědomím kontextu doby a dokázali ocenit jejich klady i zápory.

Co nám filmy prozrazují o minulosti?

České filmy 70. a 80. let jsou oknem do minulosti, které nám umožňuje nahlédnout do každodenního života v socialistickém Československu. Snímky jako "Vesničko má středisková" nebo "Marečku, podejte mi pero!" s humorem a satirou reflektují tehdejší společnost, pracovní morálku a mezilidské vztahy. Divák se tak může zasmát nad absurdními situacemi, které pramenily z tehdejšího politického systému a byrokratického aparátu. Zároveň ale filmy otevírají i vážnější témata. Dramata jako "Ostře sledované vlaky" nebo "Hoří, má panenko" se dotýkají témat jako je okupace a

potlačování svobodné vůle. I když se může zdát, že tyto filmy jsou poplatné své době, stále rezonují s dnešními diváky. Nabízejí totiž nadčasový pohled na lidskou povahu, touhu po svobodě a boj s nespravedlností.